Jaké jsou cíle léčby diabetu

Jaké jsou cílové hodnoty určitých ukazatelů a proč by se měl každý pacient snažit o jejich dosažení?

Glykémie = hladina cukru v krvi

Stanovuje se při kontrole v diabetologické ambulanci, ale pacient si ji může orientačně stanovovat i sám glukometrem. Glykémie se stanovuje ráno nalačno nebo v různém časovém odstupu po požití snídaně, obvykle 90 minut po ní. Stanovení více glykémií v průběhu dne (3–8) se nazývá glykemický profil.

Glykémie nalačno je základní hodnotou, která nám ukazuje, jaký je stav po 8–12 hodinovém hladovění:

• měla by být nižší než 6 mmol/l,

• hodnoty glykémie nalačno mezi 6 a 7 mmol/l jsou uspokojivé,

• hodnoty nad 8 mmol/l považujeme za neuspokojivé.

Glykémie po jídle, tzv. postprandiální glykémie (PPG), nám ukazuje, jak se organismus diabetika vyrovnal s příjmem menšího nebo většího množství jídla:

• hodnota by měla být nižší než 7,5 mmol/l,

• hodnoty mezi 7,5 a 9,0 mmol/l jsou uspokojivé,

• hodnoty nad 9 mmol/l jsou neuspokojivé.

Hodnoty, které pacient získá v celodenním glykemickém profilu (viz výše), by se tedy měly pohybovat ideálně mezi 4 a 8 mmol/l, blíže ke 4 mmol/l před velkými jídly (snídaně, oběd, večeře) a blíže k 6 mmol/l 90 minut po jídle. Hodnoty mezi 4 a 8 mmol/l v průběhu celých 24 hodin chrání pacienta před vznikem diabetických komplikací.

Glykosurie = množství cukru, které pacient vyloučí močí

Hranice glykémie, při které se začíná cukr vylučovat do moči, je individuální. Obvykle se pohybuje okolo 9 a 12 mmol/l. V těhotenství je nižší, v pokročilém věku vyšší. U dobře vyrovnaného pacienta se cukr v moči obvykle nevyskytuje. Cukr v moči se měří při ambulantní kontrole (diabetologická ambulance) nebo si ho pomocí proužků může měřit i pacient sám.

Výskyt většího množství cukru v moči svědčí o nevyrovnanosti onemocnění, zatímco aktuální výskyt cukru v moči 3–5 hodin po jídle svědčí o dietní chybě nebo příjmu nepřiměřeně velkého množství jídla.

Glykovaný (glykosylovaný) hemoglobin (HbA1c)

Tzv. „dlouhý cukr“ nám ukazuje, kolik glukózy se v uplynulém období 6–7 týdnů navázalo na barvivo červených krvinek – hemoglobin. Udává ve skutečnosti pohyb glykémií za celé uplynulé období (minimálně měsíc), tedy stav kompenzovanosti diabetu. Vyšetřuje se jedině při návštěvě diabetologické ambulance nebo ve zdravotnickém zařízení.

• Ideální hodnoty HbA1c jsou pod 4,5 % (podle starých norem a dat udávaných v zahraničí do 6,5 %).

• Hodnoty mezi 4,5 a 6,0 % (resp. 6,0–7,5 %) jsou uspokojivé.

• Hodnoty nad 6,0 % jsou výrazně neuspokojivé.

Aceton v moči (acetonurie)

Aceton se za normálních okolností v moči nenachází. Jeho měření má význam hlavně u diabetiků 1. typu, u kterých se vyskytuje v období neuspokojivé kompenzace nebo ketoacidózy. Jeho vyšetřování se doporučuje v případech, kdy hladina glykémie měřená ambulantně nebo glukometrem přesáhne hodnoty 15 mmol/l. Měří se v moči pomocí speciálních proužků podobných proužkům na měření glykosurie. Pozitivní nález acetonu je signálem pro rychlé vyhledání lékařské pomoci, nejlépe v diabetologické ambulanci. Aceton v moči může být přítomen v menším nebo větším množství i při dlouhotrvajícím hladovění nebo zvracení.

Krevní tuky

Z lipidových ukazatelů (krevní tuky) se vyšetřuje hladina celkového, LDL- a HDL-cholesterolu a hladina triglyceridů. Celkový cholesterol a LDL-cholesterol nám ukazují míru rizika aterosklerotických komplikací, které jsou příčinou úmrtí u více než 60 % pacientů s diabetem 2. typu.

Jedná se zejména o infarkt myokardu, mozkovou příhodu a uzávěr tepen dolních končetin aterosklerotickým procesem.

• Hodnoty celkového cholesterolu by měly být pod 4,5 mmol/l.

• Hodnoty LDL-cholesterolu by měly být pod 2,5 mmol/l.

• Hodnoty HDL-cholesterolu (tzv. „dobrého cholesterolu“), který se stará o vyloučení cholesterolu z organismu játry, by neměly klesnout pod 1,2 mmol/l.

• Hodnoty triglyceridů by měly být nižší než 1,7 mmol/l.

U diabetiků se často vyskytuje zvýšení lipidových hladin. Je nutné dodržet zásady dietní léčby. Pokud se ani dietní léčbou a dobrou kompenzací onemocnění nedosáhne žádoucích hladin tuků, sáhne lékař po tabletové léčbě.

Hodnoty lipidů se stanovují hned při zjištění onemocnění, nejméně jednou do roka nebo podle potřeby častěji, zejména při zvýšených hladinách, na diabetologické ambulanci.

Krevní tlak

Zvýšení krevního tlaku představuje další okolnost, která značnou měrou přispívá k rozvoji diabetických komplikací, ale často i aterosklerotických komplikací (zejména mozkových příhod a srdečních infarktů).

Hodnoty krevního tlaku by se měly měřit při každé kontrole nejen v ordinaci diabetologa, ale i v ordinaci praktického lékaře. Ideálním stavem je, pokud má pacient doma vlastní tlakoměr a umí si tlak změřit sám. To je nejlepší kontrola účinnosti léčby.

• Hodnoty krevního tlaku by měly být nižší než 130/80 mmHg.

• Hodnoty by rozhodně neměly být vyšší než 140/90 mmHg (tab. 3).

Jsou-li při dodržení dietních opatření hodnoty vyšší, je nutné začít s tabletovou léčbou a pravidelnými kontrolami.

Tělesná hmotnost

Každý si může jednoduchým vzorcem zjistit, jakou by měl mít normální hmotnost dle indexu tělesné hmotnosti vztaženého na povrch těla, tzv. body mass indexu (BMI), který se uvádí v kg/m².

Výpočet BMI = hmotnost/(výška v metrech)²

• Za ideální se pokládá BMI do 25.

• Nadváha až lehčí obezita je pak mezi 27 a 30.

• Těžká obezita je nad 30 (tab. 3).

Je-li hmotnost pacienta v pásmu zvýšené hmotnosti nebo obezity, je namístě pokusit se o její snížení. I když nedosáhneme normální hodnoty, často i zhubnutí o několik kilogramů vede k úpravě hodnot glykémie, krevních tuků a krevního tlaku.

V praxi jsme však často svědky, že postižení nejen že hmotnost nesníží, ale v čase trvání cukrovky ji ještě zvyšují. Snažíme se, aby pacient, pokud není schopen snížit hmotnost, ji alespoň nezvyšoval.

Toto pravidlo má jednu výjimku, která se týká hubených diabetiků, obvykle 1. typu, kteří musí svoji hmotnost lehce zvýšit, aby se dostali do normálních hranic.

Proč se má pacient snažit o dosažení výše uvedených cílů nebo o přiblížení se k nim?

Zjistilo se, že pacienti, kteří mají výše uvedené ukazatele v normálních hodnotách, mohou být dlouho ušetřeni diabetických komplikací (jedná se hlavně o postižení srdce a cév, očí, ledvin a jiných orgánů).

Pacient s cukrovkou by neměl:

• zvýšeně a často močit (2–4 močení přes noc),

• mít pocit žízně, sucha v ústech,

• mít svědění v genitální oblasti,

• mít nehojící se hnisavé infekce na kůži,

• pociťovat tělesnou slabost nebo se rychle unavit.

Jestliže se některý z těchto příznaků objeví, svědčí to obvykle o dekompenzaci (nevyrovnanosti) onemocnění a vysoké hladině krevního cukru. V takovém případě by měl pacient urychleně navštívit svého ošetřujícího diabetologa.

Zdroj: prim. MUDr. Radomíra Kožnarová, CSc., a kol.: Cukrovka a co dál?