Sdružení rodičů a přátel diabetických dětí

Pokud diabetem onemocní dítě, jde téměř vždy o diabetes mellitus 1. typu. Znamená to, že je nutné tělu dodávat inzulin, který mu chybí. Před takovým dítětem a jeho rodiči náhle stojí řada změn, musí zjistit informace o nemocnění, jaká je léčba, jaké se mohou vyskytnout komplikace a jak se zachovat v určitých situacích. Pomoc jim nabízí Sdružení rodičů a přátel diabetických dětí (www.diadeti.cz). Právě jeho předseda, JUDr. Václav Letocha, odpověděl na několik základních otázek.

Jak vaše sdružení pomáhá rodinám malých diabetiků?

Péče o diabetiky v ČR je dlouhodobě dobrá, péče o diabetické děti snese srovnání s nejvyspělejšími státy světa. Každé dítě má svého pediatrického diabetologa, který s vysokou odborností vede jeho léčbu. Složité případy jsou pak řešeny v rámci diabetologických center. To jsou primární zdroje pomoci rodinám. Naše sdružení, které vzniklo před dvaceti lety, spolupracuje se všemi dětskými diabetology.

Na jejich doporučení se pak převážná většina rodin stává našimi členy. Počáteční nejistotu a strach pomáháme rodinám řešit dostatkem informací v tištěné podobě. V průběhu uplynulých let ve spolupráci s diabetology vydalo sdružení celou řadu edukačních pomůcek, které rodinám po přihlášení zasíláme. Tato souprava je světově ojedinělá a dává odpovědi na všechny otázky, s nimiž se rodina od počátku péče setkává.

Kam dál se mohou rodiče diabetických dětí obrátit pro radu?

Mimo těchto informací mohou rodiče získávat potřebné poznatky také na přednáškách, seminářích a besedách, které organizuje sdružení, nebo jeho kluby v jednotlivých městech. Tam si mohou rodiče vyměňovat vlastní zkušenosti z péče, samozřejmě za účasti diabetologa. Další informace lze nalézt i na mnoha internetových adresách, chtěl bych jen upozornit, že k některým je třeba přistupovat velmi opatrně a kriticky.

Jaké aktivity nabízí sdružení?

Vedle zmiňovaných edukačních materiálů a přednášek nabízíme rodičům i možnost účasti jejich dětí na zimních a letních dia-táborech, kterých pořádáme ročně průměrně 20 za účasti více než 600 dětí. Děti si tak v praxi ověřují změny inzulinových dávek při různé fyzické zátěži.

Pomáháme také dětem překonávat jejich pocit osamocení se svou nemocí v kruhu nových kamarádů.

Co mohou a co nemohou diabetické děti dělat?

Říkáváme tomu "syndrom cukrové panenky". Některé maminky, a já se jim vůbec nedivím, svůj strach o dítě zvládají jen přehnanou péčí, která vzbuzuje další strach a nejistotu. Zde je potom třeba dlouhého vysvětlování a přesvědčování, že takových dětí prošly naším sdružením již tisíce a svou nemoc zvládly. V krajním případě je třeba volit pomoc psychologa. Jinak mohou diabetické děti všechno co jejich vrstevníci. Snad jen plavání by mělo být vždy pod zvýšeným dozorem.

Jak se dá žít s diabetem?

Dovolte mi citovat největšího odborníka – zakladatele české dětské diabetologie, nesmírně moudrého a skvělého člověka, doc. MUDr. Aloise Kopeckého, CSc.: "Statistika nám říká, že se diabetici zařazují na vyšší příčky společenského žebříčku než nediabetici. Mezi vysokoškoláky a středoškoláky je více diabetiků, než odpovídá jejich poměrnému zastoupení v populaci. Nedá se to vysvětlit tím, že by diabetici měli vyšší inteligenční kvocient. Nemají větší nadání než nediabetici, musejí se však, často už od útlého mládí, naučit celoživotní kázni. Stávají se tak z nich kvalitní, cílevědomé osobnosti."

-red-