Příběh z kalendáře: Kvůli cukrovce se nemusím držet při zemi, ani v životě, ani v divadle

Příběh z kalendáře: Kvůli cukrovce se nemusím držet při zemi, ani v životě, ani v divadle

Katka Feldeková, slovenská herečka

Katku nemůžete přehlédnout, ani kdybyste chtěli. Během chvilečky je jí všude plno. Mluví o dětech, hraní, jídle, odskočí si na cigárko. Nenapadlo by vás, že tahle akční a činorodá žena může mít cukrovku. "Mám ji už od čtrnácti," ujistí vás a hned z dekoltu vytáhne inzulinovou pumpu jako důkaz. Pak začne vyprávět, jak dramaticky se na to tehdy přišlo: "Ležela jsem v nemocnici už skoro v kómatu, dehydrovaná, s podezřením na akutní zánět slepého střeva. Nebýt toho, že šel kolem pan doktor, kterému přišlo divné, že mi nezměřili hladinu cukru v krvi, kdo ví, jak bych dopadla. Udělali to a bylo jasno," vzpomíná Katka. Vše potřebné o píchání inzulinu a dietě se Katka dozvěděla v nemocnici na Kramároch, kam ji převezli. "Nejvíc mne vzalo, když mi řekli, že nesmím sladké. Já, která jsem na něm byla skoro závislá. Dovedete si představit reakci puberťačky? Kašlala jsem na to – neměřila jsem se, jedla sladké, prostě rebelka. Až postupem času jsem si uvědomila, že mám tuhle nemoc do konce života, a tak se s ní musím smířit a začít se o ni starat."

Katka se dostala na konzervatoř a začal umělecký, tedy dost nepravidelný život. "Nechlubila jsem se, že mám cukrovku. Přece nepřeruším práci všech tím, že se potřebuji najíst. Taky jsem byla zvyklá na to, že okolí není vždy připraveno na diabetika. Například z jednoho klubu mne vyhodili jako feťačku, protože mne nějaké děvče vidělo píchat si inzulin a špatně si to vyložilo. Tehdy ještě nebyla inzulinová pera." Období rebelie skončilo a Katka se s nemocí vyrovnala. "Nejlepší období jsem zažívala v těhotenství. Tak poctivě jsem si cukr nikdy neměřila a tak se o sebe nestarala. Moje dcera je i díky tomu zdravá, takže jsem šťastná."

Katka se s diabetem vypořádala tak, že může být vzorem pro ostatní. I proto se účastní projektů, které mají pomoci ve vzdělávání ohledně cukrovky. "Ze zahraničí k nám dorazila nová metoda – jde o konverzační mapy. Velmi hravě a zajímavě seznámí diabetiky i jejich rodiny se vším, co je potřeba. Mám cukrovku »pár« let, a stejně jsem se dozvěděla hodně zajímavého, takže doporučuji si o účast na tomto vzdělávacím programu říci svému diabetologovi," vzkazuje na závěr.