Příběh z kalendáře: Kvůli cukrovce už nesnídám deset vajec. Ale dobrou náladu mi nevzala.

Příběh z kalendáře: Kvůli cukrovce už nesnídám deset vajec. Ale dobrou náladu mi nevzala.

Tomáš Gabesam, manažer

"Je to asi devět let, co jsem byl na odběru krve. Odpoledne jsem si šel pro výsledky a sestřička se ptá: »Máte cukrovku?« Řekl jsem, že nemám, na což mi odpověděla: »Ale jo, máte.« No a tak jsem se dozvěděl, že jsem nemocný," vypráví se svou charakteristickou lehkostí Tomáš Gabesam. Sám přiznává, že si za svou nemoc může z velké části sám. "Hodně jsem cvičil. Byl jsem 135 kilo svalů. Pak jsem změnil zaměstnání, pracoval jsem – a také jedl – hlavně v noci. Během půl roku jsem nabral až na 180 kilo, takže se vůbec není čemu divit."

V tuto chvíli si píchá inzulin dvakrát denně a cítí se dobře. "Není to jen správnou léčbou cukrovky. Mám »budíka« a v létě jsem zkolaboval. Při té příležitosti doktoři zjistili, že jsem hodně anemický – takže jsem dostal železo a se zlepšením krevního obrazu se zlepšila i glykemie," vysvětluje.

Ptejte se Tomáše Gabesama na cukrovku – stejně dojde obloukem na své oblíbené orchideje, na knížky, které tak rád čte, nebo fotbal, který si nenechá ujít. Po dalším dotazu na to, jestli musel kvůli nemoci něco oželet, si přece jen vzpomene: "Odešel jsem na klidnější práci. Pracuji jako manažer – po telefonu jednám s klienty. A taky jsem nemohl sportovat, moc se hýbat. A to vlastně nemůžu moc ani teď. Sice už chodím lépe, ale mám problémy s »diabetickou nohou«, což mne omezuje. Cukrovka mi vlastně vzala čtyři roky života, když jsem byl hodně nemocný, ale jinak nic."

Jeho manželka tiše upozorňuje na to, že nemoc značně ozdravila jeho jídelníček. "To tedy ne," směje se Tomáš Gabesam, "jedl jsem vždycky zdravě, jen hodně. Takže oč mě cukrovka opravdu připravila? Asi o třicet vajec týdně, což není špatné!"