Jak se mají rodiče vyrovnat s nemocí svého dítěte?

Šok, pak popření, lítost a nakonec vztek. Tím musí nutně projít rodiče dítěte, u kterého je diagnostikována nemoc. Je to tak i u cukrovky. Zvláště proto, že jde o nemoc nevyléčitelnou, která změní životní rytmus celé rodiny. Z rodičů se stávají „dozorci“, kteří dětem „ubližují“ pícháním a odpíráním laskominek…

Jak se co nejdřív s chorobou smířit, přijmout ji, přestat litovat dítě i sebe? Je to těžké a každému to trvá jinak dlouho. Výsledkem by ale mělo být to, že se k diabetickému dítěti začnete chovat stejně jako ke zdravému. Pokud zlobí, musí přijít trest, pokud se chce zapojit do kolektivu, tak by měl mít tu možnost. Nemoc by neměla být „omluvenkou“ pro zlobení. Právě diabetik musí mít přesně dané mantinely, musí si ve vlastním zájmu zvyknout na řád.

Rodiče jsou, stejně jako dítě, občas postiženi ztrátou motivace. Konfrontace s tím, že diabetes je na celý život, je tvrdá. Občas děti i rodiče získají dojem, že když budou vše dodržovat tak, jak jim řekl lékař, tak dojde ke zlepšení a možná i vyléčení. Ale to se dostavit nemůže, takže síly dojdou…

Rodiče musí být připraveni na to, že dítě může považovat nemoc za své selhání a to, že se nedokáže „vyléčit“, za prohru. Je nutné mu vysvětlit, že to tak není. Také by měli být připraveni ho „pustit“ z otěží a postupně mu předávat díl zodpovědnosti za svou kompenzaci.

V rodinách, kde jsou i zdraví sourozenci, dochází občas k projevům závisti mezi sourozenci. Zdravý může nemocnému závidět zvýšený zájem rodičů. Nemocný zase to, že si zdravý může dovolit sladké a nemusí podstupovat léčbu. V takové chvíli je velmi důležité, aby byli rodiče spravedliví. Aby diabetik netrpěl přemírou péče.

Zásadní ale je i to, aby rodiče nevěnovali všechen svůj čas a energii jen dítěti a jeho léčbě. Je zapotřebí si připustit, že i babička či jiný poučený dospělý dokáže o jeho potřeby pečovat. Najít si chvíli na odpočinek, vlastní koníčky a relaxaci je velmi důležité. Cukrovka by neměla zničit ani život dítěte ani chod rodiny.