Renatina těhotenská cukrovka: Inzulin je pomoc, ne strašák

Jako strašný popisuje svůj zážitek s těhotenskou cukrovkou Renata. Jak se vypořádala s nedostatkem informací o nemoci, prvotním strachem z píchání inzulinu nebo mžitky před očima z občasné hypoglykémie?

Týdny před porodem – inzulin, dieta, obavy a nakonec vysoký tlak

1. prosince 2004, ve 30. týdnu těhotenství, jsem se dozvěděla, že mám těhotenskou cukrovku. Test mi sice dělali ve 25. týdnu a hodnoty cukru v krvi byly dost vysoké (12 po jedné hodině a 9 po 2 hodinách). Gynekoložka mi to však sdělila až za měsíc, na další kontrole právě ve 30. týdnu. To je pozdě, domluvte se s gynekologem a zavolejte si ihned, jaké jsou výsledky. Myslím, že se dá plno věcí zachránit.

Gynekoložka mi pohrozila inzulinem. Nikam mě však neposlala a já si musela najít informace sama. Díky internetu jsem našla cestu k „Apolináři“. Tam jsem se dostala opravdu do dobrých rukou, ale ani tyhle ruce mě kvůli mým výsledkům nedokázaly uchránit od píchání inzulinu. Byla jsem z toho dost špatná. Takový problém, a ještě do sebe píchat! Celý měsíc mi trvalo, než jsem se s tím psychicky srovnala, musela jsem si zároveň odvažovat dávky jídla a hodnoty glykémie s paní doktorkou konzultovat po telefonu. Podle toho mi upravovala jednotky inzulinu.

Od začátku těhotenství jsem měla stále chuť na sladké, i když jsem jinak "masová". Teď když jsem vypustila bílý cukr, pravděpodobně jsem se zase srovnala a od 34. týdne mi začaly hodnoty klesat. Měla jsem stále hlad, takže jsem musela častěji jíst a hodnoty glykémie byly nízké. Ve 35. týdnu mi dokonce začaly hodnoty padat až moc, paní doktorka mě proto okamžitě poslala do nemocnice na kontrolní monitory a ultrazvuk, měla podezření na nevyživování plodu placentou. Vše bylo ale v pořádku.

Aby toho nebylo málo, a jak jsem byla ze všeho vynervovaná, přidal se v 38. týdnu vysoký tlak. Takže další prášek – na tlak. To už jsem doma brečela, že chci porodit.

Porod a šestinedělí

Nastoupila jsem do porodnice ve 39. týdnu a porodník naplánoval císařský řez. Poslední inzulin jsem si píchla před večeří den před operací. A zařekla se, že byl opravdu poslední. Ráno byla hodnota glykémie 4,2, takže celkem v normě. Na přípravě na sále mi spadla na 3,2 a za hodinu, těsně před řezem, mi stresem vylezla na 4,7. Po operaci na JIP jsem spadla na 2,8, to se hned projevilo rozmazaným viděním atd. – příznaky nízké hladiny cukru. Ihned jsem dostala glukózu a sladký čaj, cukr se upravil. Druhý den jsem přešla na normální pokoj šestinedělí. To byl můj nejhorší zážitek, protože bylo všem jedno, že mám dietu. Jídlo jsme dostávali nepravidelně, studené a ke svačině např. jen mléko!!! Na moje upozornění, že potřebuji více jídla v pravidelných intervalech, mi bylo řečeno, ať mi přinesou z domova. To už jsem sice zažila v jiné porodnici, ale tady měli být specializováni na rizikové případy, no nic.

Domů nás s Aničkou pustili naštěstí šestý den po porodu, stále jsem musela dodržovat dietu. Tělo si hladinu cukru samo hlídalo a nejprve po 2,5 h a pak už po 3 h jsem dostala ukrutný hlad a musela se pořádně najíst. Po šestinedělí jsem si musela udělat celodenní glykemický test a hodnoty byly 5,1 nalačno a okolo 7,0 po jídle. Takže v normě. Když bylo Aničce 2,5 měsíce, dětská lékařka jí nabrala krev na kontrolu cukru, naštěstí je vše v pořádku a pevně doufám, že bude stále.

Rok 2010

Ještě po šestinedělí jsem měla cukr mírně zvýšen. Dodržuji i nyní stále pravidelnou stravu, snažím se o alespoň rekreační sport a také čokoládu si občas dám (ne však celou tabulku).

Anička byla na vyšetření jako miminko a výsledky byly v pořádku. Testy budeme opakovat v šesti letech.

Vzkaz

Kolikrát jsem si nevěděla rady a bohužel žádná brožurka mi na mé otázky neodpověděla, protože prostě nebyla. Zvládnout se ale dá i život s inzulinem, jen opravdu musí člověk stále hlídat, co jí a za jak dlouho. Několikrát mi bylo i špatně, protože jsem prostě zapomněla na hodiny a hlad přišel náhle. Kolaps se díky mé pevné vůli nekonal, ale bylo za pět minut dvanáct. Pomohla čokoláda a chození. Aby se cukr lépe dostal do krve.

Když už jednou taková situace s inzulinem nastane, je důležité nepanikařit. Snažit se najít co nejvíce informací, asi nejlépe na internetu. Určitě dodržovat dietu (procházky, zelenina, pravidelné jídlo, odvažovat porce atd.), nepoddávat se tomu s pláčem, říkat si, že je to pouze na přechodnou dobu.

Přeji všem maminkám, aby tuto dobu přestály v pozitivní náladě, která je moc důležitá, a měly jen zdravá miminka.

Renata nabízí nastávajícím maminkám svou radu a podporu. Pokud ji chcete kontaktovat, pište na Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript . Vaše maily předáme.